Dokumentární film Děti úplňku

 

Tady můžete podpořit naší petici
za dostupnější služby pro děti a dospělé s autismem

Jak vznikl

S nápadem natočit film o rodinách s dětmi s těžkou podobou autismu přišli manželé Petra a Petr Třešňákovi, rodiče dnes jedenáctileté Dorotky. Z vlastní zkušenosti vědí, že život dětí jako je ona si jen málokdo dokáže představit a je potřeba ho veřejnosti nejprve ukázat.

Pomoc Hithitu a České televize

Financování zajistila úspěšná sbírka na crowdfundingovém portálu Hithit, v níž vznik filmu podpořily stovky lidí. Režie se ujala dokumentaristka Veronika Stehlíková a během léta 2016 proběhly přípravy a návštěvy rodin vhodných pro natáčení. S jejich výběrem pomohl Národní ústav pro autismus. Natáčelo se v Praze, Pěnčíně, Libčicích nad Vltavou, Olomouci, Dolním Benešově, Ostravě a Havířově.

Počátkem roku 2017 do projektu vstoupila Česká televize a zejména její šéfdramaturgyně vývoje programu Alena Műllerová. Pomohla s dramaturgií filmu a díky jejímu nasazení se podařilo dokument v krátkém čase dokončit pro vysílání na obrazovce. Česká televize se rozhodla také podpořit související osvětovou kampaň a věnuje se tématu i v rámci zpravodajství a publicistiky.

Film měl premiéru 24. dubna 2017 v pražském kině Bio Oko a na obrazovkách se objevil 2. května 2017. Díky dohodě s Českou televizí je nadále přístupný on-line v rámci zvyšování povědomí o problematice rodin s dětmi s autismem.

O rodinách ve filmu

Z asi deseti kontaktovaných rodin jsme pro natáčení vybrali pět a ve výsledném dokumentu uvidíte čtyři děti, jejich rodiče a sourozence. Snažili jsme se, aby složení co nejlépe ilustrovalo různé podoby problémového chování a obtížné situace, s nimiž se rodiny setkávají.

Dorka, Adéla, Máca, Míša

Dorotka a její rodina celý film zahajují. Využíváme rodinný archiv Třešňákových z doby před několika lety, kdy tehdy sedmiletá dívenka s autismem psychicky dekompenzovala a rodiče s ní zažívali nekonečné záchvaty sebepoškozování končící hospitalizací v psychiatrické léčebně. Neklidem trpí dodnes, ale díky komplexní péči rodiny, škol a asistentů žije už spokojenější život.

Třináctiletá Adélka bydlí s rodiči a třemi sourozenci v malém domě na kraji Prahy. Kamera jí zachycuje ráno při vstávání a brzy je jasné, jak nesmírně náročný společný život je. Adélka ani chvíli neposedí, hází věcmi, ubližuje si a potřebuje prakticky nepřetržitou asistenci dospělého člověka. „Myslím si že, autismus má ambice úplně zničit osobnost rodiče,“ komentuje to její maminka Jana Škochová.

Máca je už dospělá a žije se svou matkou Marcelou nedaleko Turnova. Před několika lety jim zemřel otec a manžel a film ukazuje, jak obtížné je, když rodič zůstane na péči o potomka s autismem sám. Vyčerpání, nekonečný kolotoč uklízení rozházených věcí a především sociální izolace dělají ze života sisyfovskou dřinu, které se maminka Mácy snaží čelit svérázným humorem.

Míša je asi nejtěžší z našich hrdinů. Je mu přes dvacet let a odmítlo ho přijmout už několik sociálních služeb, takže bydlí v malém panelákovém bytě se stárnoucími a vyčerpanými rodiči. Většinu času tráví v posteli s ohrádkou, protože jinak je agresivní a útočí na ně. V minulosti museli rodiče mnohokrát volat na pomoc záchranku, protože Míšu nedokázali uklidnit.