Jak se v čase koronaviru žije organizacím a rodinám pečujícím o lidi s poruchou autistického spektra? V první díle našeho mimořádného seriálu nahlédneme do zákulisí ostravské organizace Mikasa v rozhovoru s jejím ředitelem Michalem Panáčkem.

Jak funguje Mikasa v čase koronavirové epidemie? Museli jste nějaké služby omezit?

Fungování naší organizace je významně ovlivněno. Naše služby a aktivity jsou výrazně zaměřeny na přímý kontakt s klientem, ať už je to dítě, dospívající či dospělý s autismem či mentálním postižením, jeho pečující (rodiče, prarodiče apod.) nebo odborníky, které podporujeme.

Prvně nás zasáhlo nařízení vlády ČR o uzavření denních stacionářů. Tato služba je velmi potřebná s ohledem na cílovou skupinu klientů se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, více vadami, autismem a chováním náročným na péči. Díky nařízení vlády jsou tito klienti doma se svými rodinami.

Byli jsme také nuceni omezit služby sociální rehabilitace pro klienty s vysokofunkčním autismem a Aspergerovým syndromem. Omezení se týká osobního kontaktu. Jako náhradu nabízíme možnost komunikace s klienty prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (konzultace po telefonu, emailu, Skypem či jinými možnostmi). Podobně jsme omezili také fungování velice žádané aktivity Průvodcovství rodin s dětmi s autismem. Zde také nabízíme konzultace alternativní cestou.

Plně zrušeny jsou naše podpůrné terapeutické rodičovské skupiny.

Nově připravovaný projekt Homesharingu pro Moravskoslezský kraj realizujeme dále – nyní realizujeme v rámci možností nábor hostitelů a rodin, tak, abychom mohli po odeznění opatření ihned pracovat na podpoře rodin pečujících o děti s autismem.

Bohužel, stejně jako snad všichni v republice se potýkáme s nedostatkem respirátorů. Roušky jako takové naše pracovníky neochrání před nákazou a respirátory jsou nedostatkovým zbožím.

Proto se snažíme pracovníky chránit a to prací z domova a poskytováním služeb a aktivit online v případech, kdy to jde a je to pro klienty vyhovující.

Naši pracovníci se sice ve většině případů nesetkají s více lidmi na jednom místě, ale poskytnou službu či aktivitu několika lidem v rámci pracovní doby. A to vnímáme také jako nebezpečné.

Jaká je nálada ve vašem týmu zaměstnanců? Bojí se nákazy nebo převažuje odhodlání pomáhat klientům, dokud to půjde? Máte dostatek personálu?

Nálada pracovního týmu byla a je dobrá – snahou pracovníků je pomáhat klientům i nadále. Bohužel vládní nařízení tomu mnoho nakloněno nebylo. Právě denní stacionář jako jeden z našich nejpotřebnějších služeb byl uzavřen jako první.

Kolegyně i přes to dochází do práce a připravují prostředí stacionáře na znovuotevření. Všichni pracovníci využívají čas, který mají k dispozici, na tvorbu nových a rozvojových aktivit a činností, doplňují administrativní povinnosti a plní další úkoly tak, aby ihned po odvolání nouzového stavu a omezení volného pohybu bylo vše připraveno na spuštění provozu.

S ohledem na služby a aktivity, které realizujeme, se nás omezení téměř personálně nedotklo.

Jak zvládáte hygienické opatření v kontaktu zaměstnanců s klienty? Využíváte ochranné pomůcky? Máte je k dispozici?

Jak jsem již zmínil výše, stejně jako v celé ČR, se potýkáme s nedostupností ochranných pomůcek, především respirátorů. Naštěstí se nám podařilo uskutečnit drobný nákup desinfekčních prostředků, avšak např. desinfekční mýdla již také nebyla dostupná. Celkově zásobení těmito prostředky není dostatečné a i díky tomu jsme byli nuceni přejít do online komunikace s klienty.

Hygienická opatření se tak týkají především intenzivní desinfekce prostředí, klik dveří, míst, kterých se klienti dotýkali apod., abychom zabránili šíření případných virů.

Jak žijí vaše klientské rodiny?

Rodiny našich klientů, se kterými jsme v kontaktu, žijí v obavách stejně jako my. Obavy se týkají vývoje situace okolo výskytu koronaviru, strachu z uzavření obcí či měst, problematika vycházet s dětmi či souvisejícími potížemi, jako je omezená dostupnost péče ať už sociální, zdravotní nebo školské.

Co je v dané situaci nejvíce trápí?

Často je to nedostatek možnosti si odpočinout. Především u klientů s chováním náročným na péči a vyžadující vyšší míru péče je pro rodiče tato situace náročná. V tuto chvíli se s ní vypořádávají velice dobře. Otázkou je, jak dlouho situace bude trvat.

Pro rodiny dětí s PAS školou povinných je nyní velkou výzvou zabezpečit své ratolesti ve chvíli, kdy je škola uzavřena. Jde především o vytvoření programu a zábavy pro děti. Současně jsou také omezeni vycházkami. Toto vnímáme od rodin jako zátěž.

Mají dostatek podpory?

Rodiny, se kterými se setkáváme, mají převážně možnost čerpat podporu ze svého okolí. Již se nám také hlásí první zájemci, kteří by byli ochotni pomoci s hlídáním dětí či s programem pro ně. To vnímáme jako velice solidární gesto, které může, pokud o to rodiny budou stát, významně pomoci. Domnívám se však, že tato potřeba se zvýrazní ve chvíli déletrvajících opatření vlády ČR.

Je něco, čím jim může pomoci širší veřejnost?

Určitě je to věnování volného času. Pokud by měl někdo chuť, byl zdravý a měl prostor věnovat čas dítěti s PAS, věřím, že někteří rodiče by toho využili.

Také bychom, při všeobecném nedostatku roušek, byli schopni do rodin distribuovat třebas ručně šité roušky s veselými vzory.

Jak prožívají epidemii a související stres sami klienti s PAS?

Reakce na epidemii a související opatření se různí. Někteří klienti vítají to, že nemusí docházet do školy, některé to trápí. Někteří klienti jsou ve stresu z toho, co koronavir přinese celosvětově. Vždy záleží na úhlu pohledu a na tom, jaké jsou opatření a jak dlouho budou trvat.

Z mého pohledu je možné říci, že čím déle opatření budou trvat, tím se bude úzkost a stres zvyšovat, tím více podpory a pomoci bude potřeba. Jsme v prvním týdnu omezení pohybu osob v ČR a nikdo neví, jak dlouho toto bude trvat. Krize teprve mohou přijít. Je dobré být na ně připraven a nebát se říci si o pomoc.

Co byste doporučoval rodinám s dětmi s PAS v současné době? 

Doporučení pro rodiny s dětmi s PAS je obtížné. Každé dítě reaguje na danou situaci jinak, možnosti rodin jsou odlišné.

Obecně bych rád doporučil, ať se to může zdát jakkoli zvláštní či nerealistické, podívat se na současnou situaci pozitivně – změnit úhel pohledu. Hledat to, co mi omezení pohybu a další opatření vlády ČR přinášejí pozitivního. Vidět v tom výzvu – ať je to možnost trávit více času s rodinou, vnímat potřeby svého dítěte, svého partnera či partnerky, být spolu, hledat nové možnosti trávení času, vnímat prostor pro akceptaci druhých.

Druhé doporučení je, nebát se říci si o pomoc a podporu.

Děkujeme za Váš čas a za ochotu se podělit o zkušenosti.